JAROMĚŘICE – LIBCHAVY | 3:3 (pol. 3:0)!
Dotahovací rodeo jako deja-vu s Jaroměřicemi a zajímavá tečka za sezónou.
Góly: 62. Žídek Radim, 82. Pavlák Petr (as. Hodr Matěj), 87. Pavlák Petr z pen.
Sestava:
Motyčka Matěj
Šrom Michael – Horníček Filip – Musil Jakub – Hájek David
Hubálek Nikolas – Žídek Radim – Boštík Jaroslav – Hodr Matěj
Martinák Jakub (22. Abrahám Matěj) – Pavlák Petr (C)
Připraveni: Abrahám Matěj a pak už jen trenér v “keckách”.
I. poločas:
Do posledního zápasu sezóny jsme odcestovali do dalekých Jaroměřic. Stačil nám k tomu menší mikrobus, jelikož se nás opět sešlo jak ke karbanu. Různé důvody absencí nás zdobily poslední část soutěže a možná i díky tomu jsme se výkonostně pohupovali jak na oceánských katamaránech, což platilo i o zápasu na “malé Hané”. Do sestavy jsme šli s oběma golmanskými esy. Při tréninku si svým obětavým podáním vysloužilo místo v záložní obraně naše “sejto” Nikolas Hubálek, který si ihned sjednal respekt v hlavičkovém souboji, když šel kolenem napřed a trochu pošramotil překvapeného záložníka domácích. Z tribun se ironicky ozvalo: “tam jdeš jak golman, vole.” 🙂 Přislíbenu účast k zápasu jsme měli také od reklamní hvězdy Kuby Martináka a mediální hvězdy v pozici “vrchního čepaře ze Sinobo arény” Davida Hájka. Zápas začal v bezstarostném duchu, kdy si obě obrany s bráněním moc hlavy nelámaly, takže vznikalo mnoho šancí a zajímavých přečíslení na obou stranách. Naše obrovské příležitosti zůstaly nevyužity, když šel nejprve sám na bránkáře Matěj Hodr, jehož kličku mu domácí brnakář nezbaštil a hned po něm se mohl prosadit hlavou čerstvě přešitý bek Nikolas Hubálek, ale z malého vápna si nejdříve musel v hlavě ujistit, že rukama hrát nemůže a pak již nezbyl čas sklopit hlavu a zamířit přesně, proto minul hlavou zcela prázdnou bránu asi o “pouhé” 2 metry. Prakticky hned na to se ukázalo známé a pravdivé klišé, když nedáš dostaneš a z první šance hostů jsme už prohrávali – 1:0. Naše hra se opět začala přetáčet do známých kolejí, plných individuální chyb. Když se do samostatného úniku tlačil rezavý McBurger z Alberta Kuba Martinák, zradil ho stehenní sval, takže se ve 22. minutě poroučel do sprch a pro pivo. Přišli tak hvězdné okamžiky našeho poctivého tréninkového krále, Matěje “Gejby” Abraháma na kterém ležela ofenzivní zodpovědnost. Do poločasu jsme soupeři darovali ještě dva góly, když u druhého jsme nebyli řádně důrazní a u třetího gólu “ochotnicky” nalil Kuba Musil – 3:0. Naše hra byla opět mdlá, bez nápadu a soupeř držel míč, takže bylo obtížné ho vůbec získat, abychom ho mohli hnedle odevzdat.
II. poločas
Druhý poločas to však už byla úplně jiná písnička. Radim Žídek nasedl v 62. minutě na buldozer a od půlky si to namířil na domácí obranu, aby vypustil projektil z 25 metrů a jeho přesná střela se otřela o pravou tyč a zapadla konečně do brány – 3:1. Rázem jsme vycítili šanci a domácí pomalu vyklízeli hřiště. Poháněni jsme byli našimi neúnavnými “rowdies”, jenž svítili všemi barvami, ve složení Jarda Blažek, Richard Ráb i Kuba Martinák, jenž prahli po dalším pivu a my se stejnou chutí po dalších gólech. Dvě obrovské šance zazdil Pavlák, který své smolné zakončení odkazoval na černou kopačku na své levé noze, jenž připomínala čertovo kopyto. Svůj moment slávy prožil také Matěj Abrahám, který se střeleckým instinktem nepřenechal míč Pavlákovi, aby sám zakončil skvělou přihrávku pod sebe od Žídka. Jeho vyvedený pokus však lapil domácí brankář, jinak kdoví jak by to dopadlo? Určitě by Gejbu nikdo nechytil a ten by bez dresu běžel až do Libchav, kde by upadl vyčerpáním do živého plotu. 🙂 Domacím jsme za druhý poločas nabídli jen jednu, ale o to větší šanci, kdy domácí útočník pelášil sám na Matěje Motyčku, ten na něj bafnul, takže naštěstí pro nás trefil jen břevno. V 82. minutě za to vzal jak “splašený pásový dopravník na brambory” Matěj Hodr, který svou rychlostí dělal opět problémy domácí obraně. Již slušně zažitou situaci z levé strany vybídl přihrávkou pod sebe na Petra Pavláka, pro kterého to byla snadná práce míč uklidit tam kam patří, takže gól naděje byl na světě. Situace vypadala jako z fotbalové učebnice, avšak šlo to i nedat, naštěstí nebyl v blízkosti Nikolas Hubálek. 🙂 Domácím se zajisté vybavilo deja-vu z podzimního vzájemného duelu, kde jsme také po poločase prohrávali 0:3, abychom pak zápas otočili na 5:4. Domácí chvílemi nevěděli, kde jim hlava stojí a tak v 87. minutě přišel moment, který nám zajistil ze zdánlivě zpackaného zápasu alespoň bod. Matěj Abrahám vyslal na zteč Pavláka, který si zkušeně došel po kontaktu s brankářem pro penaltu. Zodpovědnost si pochopitelně vzal na sebe, ačkoliv byl zjevně rozladěn, jelikož místo puntíku pro penaltu na něj číhala díra spíše na fotbal golf. Moment překvapení nastal, když se míč odrazil od díry a trefil tyč, od které se odrazil krásně do brány. Zkušeně proměněná pentle s využitím všech herních artefaktů, takže nebylo co řešit a mohla vypuknout euforie z “povolíš-přitáhneš.
Resumé:
Negativem byla malá produktivita v zakončení a příliš profesorská hra v defenzivě, kdy po sérii nahrávek s možností rychlejší rozehrávky směrem dopředu, jsme počkali až nás soupeř dorazí a z toho pramenila řada nepochopitelných chyb, které soupeř s “díkem” trestal.
Pozitivem byl celý druhý poločas, kde se mentální stránka našich hlav rapidně zlepšila a bylo to znát i na hře. Zjistili jsme, že vše záleží jen na nás a naší chuti vyhrávat. Ta je zjevná u všech hráčů, jen se naučit ji vždy spustit ve správný moment a jít správně a sebevědomě naladěn zápas od zápasu.
Závěrem:
Po 3 letech jsme konečně dohráli celou sezonu. Naše herní i mentální sinusoida jednoznačně rozhodla o konečném 7. místě, tedy přesný střed tabulky, jenž symbolizuje průměr! Nutno uznat, že díky užšímu kádru, množstvím absencí i chabé tréninkové morálce je toto umístění zcela zasloužené. Tým Libchav má však určitě na víc, ale je nutné pracovat o mnoho více. Zapojení dorostenců bylo příslibem do dalších let a žadný z nich nezklamal. Bohužel pro příští sezonu se díky sloučením našeho dororstu s Ústím vytvoří nový tým Orlicko, takže žádný z nich nám už nebude nápomocen, což je trochu postavené na hlavu, ale zajisté máme mnoho dalších možností přivést kvalitní hráče, protože reprezentovat Libchavy je přeci čest. Jak bude tým vypadat příští sezonu, ví tedy jen Bůh Jarda Blažek.
Poděkování:
Děkujeme všem našim fanouškům za podporu a omlouváme se těm, jenž museli k jejich nelibosti zakoupit prostředky na obarevní šedin, navštívit fyzioterapeutická krční zařízení z neustálého kroutění hlavou, nebo kloktat teplé mléko na poškozené hlasivky.