Libchavy – Jablonné nad Orlicí 1:4 (1:2)

Góly:  3. Ráb Richard – 21. Matějka Marek, 36. Filip Radim, 46. Vaníček Kryštof, 88. Krejsa Lukáš (pen.)

V sobotu 25. 5. 2019 v 17:00 nebyla pro Libchavy ideální konstelace hvězd. Na náš krátce střižený a ideálně zelený pažit, jenž je chloubou místního trenéra RŽ a který obdivuje také spolek zahrádkářů, přijel tradiční soupeř z Jablonného. Měli jsme za sebou šňůru 4 zápasů s výhrou, doma jsme dle „Orlického deníků“ rozdávali soupeřům dárky v podobě výher 5:0 s Moravskou Třebovou „B“ a 5:1 s týmem Pomezí, což zajisté budilo respekt. Pokud „Bohovsky“ rozdáváme, musíme občas čekat, že i nás někdo obdaruje. Od „Jabka“ to bylo od první minuty znát, že dnes přijeli rozdávat. Co naplat, že náš „lazaret“ doplněný o dorostence nepracoval tak kompaktně, jako v zápasech minulých. Ačkoliv jsme se museli obejít bez Davida, Flídra, Pavláka, Paukerta a bolístky si do zápasu přenesly také kapitán Ráb, Boštík, Hájek i nezmar Blažek, nechceme v žádném případě snižovat kvalitu soupeře ani lamentovat, jak by zápas dopadl, kdybychom neměli takové absence, které v průběhu soutěže potká snad každý tým. V Libchavách můžeme být jen rádi, že máme kvalitní dorosteneckou sílu.  Jablonné bylo tento zápas jednoznačným pánem hřiště a my se jim nevyrovnali v žádné činnosti.

Začátek zápasu tomu však vůbec nenasvědčoval. První 3 minuty jsme byli jasně lepším týmem a korunovali jsme to zásluhou Riši Rába, který zakroutil „sázavský rohlík“ přes zeď a brankář Šlahora si zahrál na kočkovitou šelmu, avšak na přesně kopnutý balon přes zeď doskočit nemohl. Ideální scénář pro další rozdávání dárků, získání sebevědomí a snadnější vidinou dalších 3 bodů. Nic z toho se však nenaplnilo, ba naopak. Od 4. minuty bylo vše naopak. Z naší strany se jednalo o nejvíce nepovedené utkání, vyjma utkání s Řetovou. Nešlo nic a po zásluze jsme fasovali. Nejprve přišla série zahozených tutovek hráčů Jablonného, nutno říci, že Pelé se občas proměnil v šavlozubého tygra a zaskvěl se ladnými pohyby – zvanými zákrok, ale o gól jsme si koledovali stále více a ten samozřejmě nakonec opravdu přišel. Nepokrytý hráč hostí Matějka, dostal ve 21. minutě na hranici vápna dostatek času a balón umístil přes obránce přesně k levé tyči Pelého brány, který se položil jak široký tak dlouhý, ale na balón nedoskočil. Jabko si z naší obrany dělalo doslova „jablečný mošt“. Mačkalo nás, nám se nedařil přechod do útoku, který byl prakticky pouze na náhodu. Bez využití mezihry se zálohou, bez kvalitní finální přihrávky do šance. Ojedinělé dvě šance měl pouze zrzavý sniper Kuba Martinák, který jednou přehodil gólmana i bránu a podruhé sice překonal brankáře, ale střela neměla razanci, takže si jí obránci v chůzi převzali a opět jsme byli bez balónu. Ve 36. minutě zápasu jsme další obrannou chybou nabídli soupeři druhý gól, kdy útočník Filip zapnul motory na plný výkon, pláchl našemu obránci po pravé straně a nekompromisně zavěsil na přední tyč. Poločas byl tedy ještě hratelný 1:2.

Druhá půle byla zmar na druhou. Prakticky ihned po příchodu ze šaten, zjevně nabuzeni jen na oko, jsme inkasovali z kopačky střídajícího hráče Vaníčka, po nedorozumění mezi stoperskou dvojicí, která v té době hrála mezi sebou asi slovní fotbal a trochu zaspala – 1:3. 3 body byly rázem míle daleko. Vytvořili jsme si snad jednu šanci, kterou měl po přímém kopu zahraném na zadní tyč, stopér „ultra fit and slim“ Jarda Blažek, který však poslal míč ve skluzu vedle brány. V 88. minutě využil opět díry v obraně jablonecký Krejsa a Pelé rozběhlého útočníka srazil po vzoru MMA. Následovala samozřejmě oprávněná penalta, kterou exekutor poslal přesně doprostřed brány, vykolejen asi grimasou našeho bezzubého brankáře. Jenže to nečekal ani sám Pelé, který lovil motýly v pravé části brány, takže pokutový kop byl úspěšně proměněn a nám přiřkl debakl 1:4. Aby toho nebylo málo, marodka se nám v tomto zápase ještě rozrostla. Již v 63. minutě totiž musel pro zranění střídat také kapitán Ríša Ráb, kvůli avizovanému svalovému problému a hned o 10 minut později nejprve předvedl své umění v koukatelném sólu Radim Žídek, které však bylo na delší čas jeho posledním, protože bylo ukončeno ostrým zákrokem, ze kterého si náš rychlík odnesl dvě zlomené nártní kůstky, takže vyfasoval sádru a řada jeho fanynek se na ní může směle podepisovat.

Kdo však bude hrát příští týden v Dolním Újezdě, to je otázka pro věšteckou kouli. Nedá se nic dělat. Máme necelý týden rekonvalescence. Soupeři gratulujeme, zápas jim vyšel a nám tentokrát nikoliv. Ale je to sport a míč kulatý.

P.S.: 1..2..3..4…Hlášení místního rozhlasu: „Občané Libchav, kdo máte ruce a nohy, přijďte na středeční nominační trénink. S sebou vhodnou obuv, nejlépe se špunty. Děkuji.”