SEN DOKÁZALI PROMĚNIT VE SKUTEČNOST 🙂
Malým libchavským nadějím z mladší přípravky „C“ (ročník 2010) se podařil obrovský úspěch celorepublikového rozměru…..
Jak jsme minulý týden avizovali, i právě uplynulý víkend jsme zajížděli na velký turnaj, který byl tentokrát i s mezinárodní účastní polských a německých týmů a konal se v Jablonci nad Nisou.
Jeho oficiální název je JUNIOR NORTH CUP MICRO – turnaj v kopané kategorie U7, XVIII.ročník.
Vyrazili jsme opět v pátek hromadně autobusem zapůjčeným z firmy SOR, se zkušeným řidičem Vlastou Moravcem, a opět tím stejným směrem – tedy na sever Čech.
Tentokrát jsme měli ještě menší počet hráčů z našeho standardního týmu, takže jsme s sebou vzali i jednoho hráče ročníku 2011, Matouška Pirkla, který si tak zažil „křest“ mezi většími dětmi na velkém turnaji.
Cesta nám rychle uběhla, počasí bylo super, udělali jsme si malou zastávku na dětském hřišti nedaleko Jablonce, aby se děti vylítaly a občerstvily a v podvečer jsme se ubytovali nad prvoligovým hřiště Jablonce v Hotelu Sport. S dětmi jsme šli po večeři na obhlídku jabloneckého fotbalového svatostánku a pak už jsme je zahnali spát, aby se na sobotu řádně vyspaly a připravily.
V sobotu ráno jsme posnídali a autobusem se přesunuli na místo konání – hřiště u fotbalové školy v části Jablonec nad Nisou – Mšeno. Tam jsme se sešli s dalšími 23 týmy ze všech koutů republiky a také byli 3 týmy ze zahraničí – 2x z Německa (Drážďany) a 1x z Polska (Boleslawiec).
My byli rozlosování do skupiny „C“ a našimi soupeři tak byli: SK Slavia Praha, FC Liberec, FAPV Děčín, FC Tempo Praha, KS Boleslawiec. Hrálo se ve skupině každý s každým 1x 15 minut. K dispozici byla připravena 4 hřiště travnatá a 2 hřiště na umělce. A bylo pěkné vedro….a nebylo kam se pořádně schovat do stínu, takže jsme se vybavili kýblem s vodou, lahví s čistou vodou a kluky mezi i při zápasech kropili a polévali…, aby se nám nepřehřáli.
Na rozjezd jsme měli, stejně jako minulý týden v Českém Dubu, kluky z Děčína. Ti se ukázali být dobrým soupeřem a chvíli nás k ničemu zásadnímu nepustili, ale postupem jsme si začali vytvářet tlak a první gól se podařilo dát Kubovi, čímž z kluků spadl „ostych“ a pustili se s vervou do dalším útočných akcí. Jako vždy po ránu, i tento zápas se nám zdál trošku ospalejší, ale zase je pravda, že méně, než kdy v minulosti. Dalšími trefami se mezi střelce zapsali ještě Petr, Steve a svůj premiérový gól mezi „velkými“ si dal i Matoušek Pirkl. Soupeř se před naši branku mnohokrát nedostal, obrana vše pokryla, takže první zápas skončil výsledkem 4:0. Druhým soupeřem byli kluci z Prahy, konkrétně z týmu Tempo Praha a ti byli o poznání lehčím soupeřem, takže jsme do branky dali Matouška Pirkla a Markétka si šla zahrát do pole. Gólově se tentokrát prosadili na úvod Petr, pak se k němu 2 góly přidal Kuba, trefil se i Steve, 2x Markétka a z obrany zamířil do správným míst i Matěj. Druhé vítězství tak bylo připsáno na naše konto (7:0) a my, tedy hlavně hráči, se začali připravovat na soupeře od „sešívaných“, tedy Slavii Praha. Čekali jsme, že to bude tvrdý oříšek, jejich starší kolegové ten den vybojovali ligový titul, tak jsme tým připravovali na tuhý boj…, ten se ale nekonal a naši kluci velmi zodpovědným přístupem ke hře, dobrým bráněním, přesnými přihrávkami, hezkými akcemi a přesným zakončením přehráli i tohoto soupeře poměrně hladce – 5:0, kdy góly dávali 2x Steve a 3x Petr. A šlo se dál – na soupeře ze Slovanu Liberec. S těmi už jsme také měli tu čest se potkat minulý týden a nehráli vůbec špatně, takže i tady malé obavy na začátku byly. Ty se ale poměrně rychle rozplynuly, když dal Steve postupně za sebou 3 góly, pak se opět krásnou ránou z přímého kopu trefil Matouš Muchu a vedení se zdálo být pohodové. Trošičku jsme možná polevili, ale ne moc a ne na dlouho, ale soupeři to stačilo ke vstřelení 1 branky, na kterou ale hbitě dokázal Steve odpovědět přesnou střelou, takže vítězství 5:1 bylo naše. Čekal nás tak poslední soupeř, hráči s polského týmu Boleslawiec, takže jsme zažívali první mezinárodní zápas. Podle dosavadní tabulky hráli tito kluci dost vyrovnané a dobré zápasy, takže jsme se necítili býti žádnými favority a věděli jsme, že se musí jít od začátku opět na plné obrátky. A to se dařilo – opravdu od prvního okamžiku, kdy rozhodčí pískl do píšťalky, jsme jasně ovládli hřiště, kluci svištěli všemi směry, dařilo se jim naprosto vše, na co sáhli (kopli), první dva góly dal Steve, další dva góly přidal Kuba, pak se trefil David, pak ještě Kuba a následně se přidali ještě 2x Petr, 2x Steve, Matouš Mucha se svými číslem 11 na dresu dával v pořadí 11.gól a poslední „zásek“ na pažbě soupeře udělal David. Poláci trochu nechápavě kroutili hlavami, nevěděli, co se děje, jejich týmu se podařilo se k nám na půlku dostat jen výjimečně, do branky jsme tedy v průběhu hry postavili Matouška Pirkla a Markétku jsme ještě pustili do hry. Soupeři se jednou podařilo zaskórovat, takže jsme v našem vítězném tažení pokračovali dál. Konečný výsledek 12:1 toho byl dostatečným důkazem.
Skupinu jsme tedy s přehledem vyhráli a již jsme kolem sebe z různých fanouškovských táborů slyšeli dotazy, co jsou ty Libchavy zač?…. znáte je?… hele, oni to Slavii dali 5:0… jak to hrajou? A někteří, kteří se s námi potkali v Českém Dubu říkali – „hele, oni fakt hrajou fotbal“ 🙂 – přihrávají si, kombinují….. Hezky se to poslouchalo, ale věděli jsme, že ty tužší boje o úspěch či neúspěch v konečném pořadí, nastanou po obědě, v odpoledních hodinách. Naštěstí jsme šli na oběd poměrně brzy a naše osmifinálová skupina začínala později, takže kluci měli dostatek času na odpočinek, sundali kopačky, propocené ponožky a chrániče, osvěžili se a nabírali nové síly. Ty se jim odpoledne opravdu hodily…..
Do osmifinálové tabulky jsme z naší skupiny postoupili my, dále Slavia Praha a Děčín a započítávaly se do tabulky vzájemné zápasy, takže jsme šli už se 6 jistými body. Ze skupiny „A“ pak postoupily týmy z německého Dresden Dunkel, Bohemians Praha 1905 a Jablonec nad Nisou, tedy domácí.
První poobědový zápas nás čekal proti německému soupeři, ale jak se ukázalo, k ničemu zásadnímu jsme je nepustili, navíc kluci byli ten den opravdu gólově naladěni, takže jsme si dokázali vytvořit dobrý tlak na branku, byly krásné přihrávky, obzvláště ty z obrany křížem do útoky byly efektní a když se k tomu přidalo gólové zakončení, byla radost se dívat. V tomto duelu jsme se mohli radovat celkem 3x, protože se trefili postupně Petr, David a Steve a vyhráli jsme tam 3:0. Věděli jsme, že jsme jen krůček od finále, možná bychom si v tabulce mohli se svým skvělým skóre dovolit i jednu prohru, tomu jsme ale nechtěli raději dávat vůbec prostor a tuto myšlenku vypouštět, aby to následně i děti nevypustily na hřišti.
Druhým osmifinálovým soupeřem totiž byla Bohemians 1905, která jediná nás minulý týden o gól přehrála v Českém Dubu – takže jsme jim měli co vracet…. Ale oni si věřili…a začátek utkání tomu napovídal, zatlačili nás do obrany a ostřelovali ze všech pozic. Poměrně brzy jsme inkasovali první branku, ale bylo ještě dost času s tím něco udělat… jenže, po chvíli přidali druhou a my…..najednou prohrávali 0:2 – co s tím? My rodičové jsme svými hlasivkami povzbuzovali, co to šlo… a ono to šlo… kluci zabrali, ale snad na 200%, nic neponechali náhodě, lítali ze strany na stranu, hra se přelévala na obě strany, byl to opravdu krásný fotbal s hezkými kombinacemi, útočníci dobíhali, co se dalo, útočníci byli na svých místech, šance přicházely, ale na gól jsme si ještě museli chvíli počkat. Tlak ale sílil a my si byli téměř jisti, že to musí přijít…. A přišlo to – Kuba se trefil… hurá…a makáme dál, tlačíme, střílíme, kombinujeme, přihráváme si, snažíme se je utahat a zatlačit do jejich obranného pásma…a to se nám daří…..ale už nezbývalo mnoho času… ale to naštěstí kluci nevěděli, jen my byli na nervy 🙂 Boj pokračoval, ale už s naší mírnou převahou, takže střílet střílet a něco se určitě chytí… a chytlo se – Steve se trefil a vyrovnal… super práce. Do konce ale zbývaly už jen snad 2 minuty a my se začali pomalu připravovat na penaltové rozstřely…ale jak se říká, naděje umírá poslední, takže kluci ještě zatlačili a přišla chyba soupeře – hra rukou…. a byla nařízena penalta, kterou šel kopat Steve… nervy, ticho…. rozběh, krásná střela a…. tyčka 🙁 naštěstí stál vedle gólu lačný Kuba, který odraženou střelu pohotově dorazil asi 20 vteřin před ukončením zápasu do branky a dal tak svůj životní gól. Vyhráli jsme tedy 3:2 a kluci byli „vyšťavení“, ale šťastní…. Odplata se podařila 🙂
A čekal nás boj o finále… a s kým? S domácím týmem z Jablonce nad Nisou….do té doby zatím také neporaženým týmem. Kluci to věděli a s obdivuhodně zodpovědným přístupem do zápasu nastoupili. Ten den se jim opravdu vše dařilo, možná i svou nebojácností vůči větším týmům a známým jménům. Stále jsme jim všichni říkali, že každý zápas začíná za stavu 0:0 a je to jenom na nich, jak budou hrát a k čemu soupeře pustí, takže ani do té doby skvěle hrající domácí mužstvo téměř k ničemu nepustili. My jsme si zasoutěžili v hlasovém projevu s domácími fanoušky a i na tomto poli, musíme se pochválit, jsme měli převahu…ono, když se daří, tak se daří 🙂 Z počátečního nervózního začátku se rychleji oklepali naši kluci a Steve dal uklidňující gól. Za chvíli k němu přidal i druhý, pak se trefil ještě Petr a už to vypadalo nadějně a vesele. Ale kdo by si myslel, že se s tímto výsledkem kluci spokojí, tak chyba lávky, oni opravdu makali a dohrávali až do poslední minuty. Na 4:0 a 5:0 zvyšoval opět Kuba, pak jsme i domácím dopřáli radost z jednoho vstřeleného gólu, ale závěr hry už patřil opět našim a poslední tečku v osmifinálovém boji dal Matoušek Pirkl a uzavřel tak skóre na konečných 6:1. Neuvěřitelné, skvělé, famózní – byli jsme ve finále. Věděli jsme, že je to úžasný výkon, ale tajně jsme doufali, že to ještě dotáhneme dál….
Byla před námi chvíle napětí a čekání na finálového soupeře… a nebyl jím nikdo jiný, než samotná Sparta Praha. Do finálového zápasu jsme ale měli téměř hodinovou pauzu, takže jsme všechny kluky svlékli z kopaček, ponožek a chráničů a máchali jim nohy v kýblu se studenou vodou, aby si nohy odpočinuly a kluci aby se osvěžili. Energii jsme do nich moc vlévat nemuseli, euforie z jednotlivých vítězství se v nich kupila a únava na nich nebyla vůbec znát. Začali jsme mezi sebou tipovat, jak to asi dopadne – věřili jsme jim, ale zároveň jsme věděli, že Sparta je opravdu silným soupeřem…. I tento tým jsme zažili minulý týden o víkendu a oni se nakonec stali konečnými vítězi… ale my byli jediný, kdo je minulý týden porazil, takže to trošku nahrávalo sebevědomí našich fotbalistů. Konec dohad, konec tipování, šlo se na věc…..
Po hvízdnutí se rozpoutal fotbalový zápas v ten den dvou nejlepších týmů – Sparta Praha versus TJ Sokol Libchavy. Velikostí zázemí boj Davida s Goliášem, to ale našim borcům opravdu nevadilo. Pustili se do toho, ostatně jako v každém zápase, s chutí a velikánskou touhou po vítězství. Dlouho to byl boj sice na jednu branku – soupeřovu, ale bez zdárného zakončení. Šancí bylo několik – měli je David, Petr i Kuba, všichni tak moc chtěli, že jim ten balón lítal kolem branky v těsné blízkosti, ale ne a ne se trefit mezi tyče. Fanouškovské kotle sparťanů s velkým bubnem a ten náš si to také rozdaly pěkně na rovinu a musíme říct, že jsme byli vytrvalejší…. Možná i oni cítili, že máme lehkou převahu…. Zatím nekorunovanou gólem. Ale ten přišel…. Steve běžel na branku soupeře bok po boku s obráncem Sparty, došlo k lehkému vzájemnému dotknutí, ale rozhodčí to nechal dohrát a padl trošku pro nás šťastný gól. Ozývaly se hlasy, že to byl faul a podobně, hráče to naštěstí nerozhodilo a my si říkali, že by bylo fajn to potvrdit, abychom nemuseli čelit narážkám, že jsme vyhráli nefér. Do konce utkání zbývali asi 3 minuty a kluci ze sebe vydali všechno, co v nich ještě zbývalo. Byl to opravdu krásný zápas a ze závěrečného tlaku se po krásné nahrávce Davida podařilo Stevovi zakončit a tím zpečetit neuvěřitelný úspěch libchavských hráčů vítězstvím na Spartou 2:0.
Hvizd rozhodčího ukončil zápas a nám se vedraly slzy do očí. Všem – rodičům, dětem i trenérům…… Zážitek to byl nádherný, hrdost veliká a odměna za celodenní a celosezónní dřinu a 100% nasazení.
Nezbývalo, než všem hráčům vzdát holt a zvolat: „Hoši děkujem“ 🙂 Následovalo vyhlášení výsledků a odměnění nejlepších hráčů jednotlivých týmů – z Libchav byl tentokrát vybrán Kuba Krčál, který hrál s chutí, bojovností a podařilo se mu 10x skórovat. Odměnu a ocenění si ale zasloužili opravdu všichni – skvělý útok Steva, Petra a Kuby, doplněný Matouškem Pirklem a téměř bezchybná obrana, postavená z Davida, Matouše Muchy a Matěje, která kryla Markétku v brance. Ta odchytala pravděpodobně svůj nejlepší turnaj v sezóně, nedopustila se žádné fatální chyby, což dokazuje i naše konečné skóre – 47:5 🙂
Co dodat? Bravo, gratulujeme a děkujeme trenérům Romanovi Žďárskému a Petru Pávkovi za přípravu týmu, za obětavost a tah, se kterým tyto malé naděje celou sezónu provázeli. I oni byli po zásluze odměněni tímto výkonem.
Ten den na naše kluky opravdu nikdo neměl, když se jim nedařilo herně, jejich srdíčka to dotáhla ke zdárnému výsledku, za což jim patří náš velký dík a obdiv. Udělali všem, ale hlavně sami sobě, velkou radost.
Konečné výsledky byly:
- TJ SOKOL LIBCHAVY (góly – 18x Steve, 10x Kuba, 9x Petr, 3x David, 2x Matouš Mucha, 2x Matouš Pirkl, 2x Markétka, 1x Matěj)
- AC Sparta Praha
- SFK Dresden “hellblau”
- FK Jablonec nad Nisou “bílí”
- OFS Chrudim
- Bohemians Praha1905
a další……7. FK Viktoria Žižkov, 8. SFK Dresden “dunkelblau”, 9. SK Slavia Praha “černí”, 10. SK Slavia Praha “červenobílí”, 11. FA Petra Voříška Děčín, 12. FC Slovan Liberec “bílí”, 13. FC Slovan Liberec “modří”, 14. FK Mladá Boleslav, 15. FC Tempo Praha “draci”, 16. KS Boleslawiec, 17. FK Pardubice, 18. TJ Spartak Smržovka, 19. SC Xaverov, 20. Arsenal Česká Lípa, 21. FK Meteor Praha VIII., 22. FK Jablonec “zelení”, 23. FC Tempo Praha “borci”, 24. FK Jablonec U6 (ročník 2011)
Soupiska týmu: branka – Markétka Karbulková, útok – Kuba Krčál, Petr Pávek, Steve Houdek, Matouš Pirkl, obrana – David Žďárský, Matouš Mucha a Matěj Schauer.
Teď už nás čekají jenom 2 kola naší okresní soutěže se zakončením na domácí půdě v sobotu 3.6., kam vám tímto všechny zveme, abyste je přišli podpořit.
Fotky z turnaje si můžete prohlédnout ZDE.
Zapsala: Zita Krčálová
Dresy perou: Karbulkovi