ČERNOVÍR – LIBCHAVY | 1:6 (pol. 0:2)
Zasloužený postup do II. kola poháru po dobrém výkonu v nedobrém počasí.
Góly: Ráb Richard 3x (10´, 66´, 90´), Pavlák Petr 2x (50´, 78´), Boštík Michal 1x (36´) – Novák L. (84´ Černovír)
Sestava:
Motyčka Matěj (B)
Řehák Šimon (65. Kletečka Martin) – Lukeš Michal – Blažek Jaroslav (78. Dvořák Václav)
Kovář Jiří ( 84. Kolář Šimon) – Provazník Adam – Horníček Filip – Boštích Michal (70. Hrabovský Jan) – Žídek Radim
Ráb Richard – Pavlák Petr (C) (78. Diblík Filip)
Přípraveni: Neměček Matěj, Dvořák Václav, Diblík Filip, Kletečka Martin, Hrabovský Jan, Kolář Šimon;
Titul dřevák týdne: Kovář Jiří
Dámi a pánové, pan Komárek z chajdy u lesa, to řekl naprosto trefně: “Chčije a chčije”. To platilo celý pohárový víkend, takže očekávaný a vytoužený match proti Vejrům z Černovíru, mohl být krásným nedělním zpestřením v domácí RŽ aréně. Správná fotbalová atmosféra doprovázená trubkou a bubny se tak bohužel nekonala a zápas byl kvůli nezpůsobilému terénu přesunut na umělou trávu do Ústí nad Orlicí. Za soustavného a neúnavného deště se hrál zajímavý ofenzivní fotbal. Vejrský fans se i v tomto počasí sešel v hojném počtu a ačokoliv bez doprovodných nástrojů a dýmovnic, tak s nabitými hlasivkami i oni neúnavně povzbuzovali své svěřence co to šlo, za čož jim patří i od nás velký respekt a pochvala.
V samotném zápase jsme byli papírovým favoritem, což jsme začali potvrzovat teprve až po prvních osmělovacích minutách. V novém rozestavení a složení, které zdá se i vypadá pro soutěžní boje nadějně, se nám dařilo zachytávat pokusy soupeře již v zárodku akce, kdy nám fungovalo především spojení Míši Boštíka a Adama Provazníka, které působilo jako hladoví psi. Míša naháněl a Adam trhal a odebíral. Z toho jsme težili a přecházeli do zajímavých ofenzivních výpadů, takže brankář Jošt se určitě nudit nemusel. Nabídnutými šancemi jsme začali trochu zbrkle pohrdat, naštěstí krásný centr Radima Žídka vybojoval Pavlák pro “vypomáhajícího” Ríšu Rába, který měl již prázdnou klec a vedli jsme 1:0. Druhý gól na sebe nenechal dlouho čekat, ačkoliv jsme přežili ojedinělý vpád soupeře, který ale se svojí zajíavou šancí naložil bídně a překopl bránu vysoko nad. Brankář Vejrů měl permanentně dost práce a držel svůj tým v naději, ale na pěknou útočnou kombinaci a ještě lepší střelu z vápna od Míši Boštíka již neměl nárok – 2:0.
Druhý poločas jsme začali více strkat balon z nožky na nožku a Černovír již pomalu vyklízel své pozice, takže jsme chodili do rychlých kontrů. Opět jsme si vytvářeli šance a z toho pramenilo velké množství rohů. Jeden takový poslal Radim Žídek na hlavu Pavláka a bylo to již 3:0. Pak se naši utočníci předháněli v zahazování šancí, kdy nejprve domácí defenziva chybovala a vyslala do brejku Ríšu Rába, který však sám před golamanem, takříkajíc “oněmněl”, takže nevěděl co má v jasné pozici a se spoustou času dělat, proto vymýšlel nějakou “chujovinu” a trefil jen nohu golmana Jošta. To stejné předvedl i Pavlák, kdy po zasekávačce nedokázal zvednout míč a trefil stejnou nohu golmana. Recept nakonec přeci jen naši střelci našli, když si Ríša Ráb pohrál s obranou a již neohroženě zakončil do protipohybu a zvýšili na 4:0. Zápas už žádnou zápletku nesliboval a tak bylo v našich hlavách jasně nastaveno, že chceme uštědřit nepopulárního búra. Na vůbec první a možná i historicky nejdelší osobní výkop za polovinu soupeře, od našeho čaroděje Matěje Motyčky, si naběhl Pavlák a s přispěním stopera běžel sám a pohodlně pečetil na 5:0. Vejři se čestného úspěchu přeci jen dočkali, když se k přímému kopu na hranici vápna postavil dobře hrající domácí kapitán Novák, který udělal z našeho “Motyky” jen morový sloup – 5:1. Aby se naše týmová pokladna trochu rozhýbala, přišel ještě v samém závěru s kompletací hattriku Ríša Ráb, když si opět “trochu vychutnal” obranu včetně golmana a uzavřel “suma sumárum” na 6:1.
Cena Lamilux pro nejlepší hráče obou týmu, dle trenérů:
Sokol Libchavy: Adam Provazník
Sokol Černovír: Jakub Zahradník
Zhodnocení kapitánem Petrem Pavlákem #11:
Zápas se nám celkově povedl i gólově, ačkoliv jsme si i nyní neodpustili pár zahozených tutovek. Pozitivem však je, že s novým rozestavením nastoupili někteří hráči na nových postech a nevypadalo to věru zle. Naše achilova pata byla dříve především defenziva, která snad již nově nenabídne soupeřům tolik okének, jak jsme byli zvklí. Samozřejmě hlavní prověrky teprve přijdou s novou sezónou, ale v té by nám rozhodně nemělo chybět sebevědomí, jelikož když jsou všichni na stejné vlně, prahnoucí po výhrách, tak je to nejlepší předpoklad k úpsěchu. Tento zápas byl toho důkazem. Vše se teprve uvidí a to hned již tuto sobotu, kdy započneme naši okresní štaci v Albrechticích u Lanškrouna od 17:00. Jestli to bude štace úspěšná se dozvíme až příští rok a vede k tomu ještě dlouhá cesta. Cíl se zdá býti jasný v podobě postupu zpět do I. B. třídy, ale pro nás je hlavním cílem vytvořit z mladých perspektivních hráčů opět skvělý tým, který bude budoucností Libchav. Zkušenosti se nedají vyčíst, ale pouze vydřít, takže prostoru bude dost. Buďte s námi u toho, věříme, že to bude vydřená jízda. Jinak jasně, chceme vyhrát soutěž i pohár! 🙂