SOKOL LIBCHAVY – SOKOL KUNČINA | 2:1 (pol. 1:0)
Cenné vítězství, ve kterém jsme však pálili šance jak u Verdunu a pak se zbytečně klepali jak “ratlíci” do závěrečného hvizdu.
Branky: 24. Ráb Richard, 70. Boštík Michal – 79. Pagáč Tomáš
Sestava:
Motyčka Matěj
Svoboda Jakub – Pešina Jakub – Blažek Jaroslav – Žídek Radim
Flídr Petr – Jetmar Matěj (89. Hájek David) – Ďuriš Daniel – Hodr Matěj (87. Horníček Filip)
Ráb Richard (C) – Boštík Michal (76. Sýkora Daniel)
Připraveni: Sýkora Daniel, Horníček Filip, Šrom Michael, Musil Jakub
Absence: Kollert Tomáš, Pavlák Petr, Boštík Jaroslav, David Jaroslav, Hájek David
Čekalo nás nejspíše poslední podzimní utkání, kde se hrálo takříkajíc o 6 bodů, jelikož soupeř měl “na chlup” přesně jako my. Věděli jsme, že se musí hrát bez diváků, takže jsme uposlechli rozkaz shora a uzavřeli stadion. Provizorní zadní okénko výčepu s vůní grogu, však přilákalo nečekaně početnou enklávu turistů a fanoušků, jenž přihlíželi zpoza sítí stadionu. Inu, bylo se na co dívat, takže tyto polní podmínky nikomu moc nevadili. Jen těch gólů mohlo být “sakra” více. Počasí si s námi hrálo jak na apríla, kdy při rozcvičce stačil letní outfit, aby při zahájení zápasu už byl nutný vaťák s kulichem. Možná i tyto klimatické změny se odrazily v našich hlavách, při rozhodovací schopnosti u finálního zakončení.
- Poločas:
Začalo se za ostré defenzívy kunčinského uskupení. Bodejť také ne, když jsme na soupeře vlétli, jakoby jsme nachytali manželku inflagranti. Občasné nepřesnosti se místy měnily v krásné kombinace vedoucí k ohrožení hostující branky, takže jsme započali pálení všeho, co vypadalo jako náznak šance. Dvě “óbr” šance spálil náš mladičký forward Míša Boštík, který z malého vápna nejprve nedotlačil míč za čáru, jelikož si popletl výběr správné nohy, a nebo krásný centr usměrnil pouze nad. Asi se však zdravě naštval a výborně chytajícího hostujícího brankáře počastoval v rychlém sledu těžkotonážními projektily, které stačil zkušený strážce vytěsnit jen na roh. Rohů jsme kopali hodně, ale žádnou pozlacenou bramboru jsme z toho nevykopli. Parádní akcí byla také souhra Míši Boštíka a Petra Flídra, jenž druhý jmenovaný postupoval sám po pravém křídle. Zvolil razantní “petelici” s parametry životního gólu, ale vele zkušený gólman hostí vytěsnil jen na břevno a další roh. Obráceně si nasadil kopačky také náš nejlepší střelec Ríša Ráb, který trochu “rozšafným teenegrovským stylem” rozchytával brankáře Vykydala. Ve 24. minutě však už přišla krásná kombinace, kdy kdosi se zjevnou fotbalovostí (asi novopečený dvojnásobný otec Dan Ďuriš), vyslal Ríšu Rába do úniku. Ten jednou rukou kormidloval balanc a druhou si držel zraněný stehenní sval. V okamžiku střely si vzpomněl na svého zraněného idola Petra Pavláka, a výstavně zasekl obránce, aby to nakonec poslal přeci jen do jeho zad, od něhož se se však míč odrazil na penaltu proti noze Danovi Ďurišovi, na kterého zívala prázdná branka. Již jsme zvedali ruce, ale Dana odzbrojil asi tzv. “syndrom z překopnutí brány” i celé sítě za ní, což by ho vyšlo na 50 Kč, takže zvolil raději jistotu po zemi, kam však stihl dojet na sáňkách kunčinský obránce a jasnou gólovku stačil ještě vykopnout z brankové čáry, čímž pozdržel změnu skóre min. o další 4 sekundy. Když už se ale vše zdálo býti v háji, vrátil Dan ostrý centr do vápna, který polo nůžkami prostřihl do volného kouta branky Ríša Ráb a krásný úvodní gól byl přeci jen na světě – 1:0. Nutno říci, že jsme si ho zasloužili. O chvíli později byl náš střelec ve vápně sťat, jako od kata z královského dvora. Ihned byl však na nohách a s míčem v ruce připomínal starého Brůnu. “Byl toho dne podivně neklidný a tak divně se kýval”. To dalo předzvěst, že ukončí svoji úspěšnou penaltovou sňůru. Gólman vystihl směr a uklidňující pojistka se nekonala. Soupeř do té doby nebyl nikterak nebezpečný a jejich náznaky šancí šly buď přímo od samotného brankáře, který by snad překopl i letiště s přilehlými pozemky, nebo jejich slibně se rozvíjející akce zmařil offside. Do konce poločasu se už skóre neměnilo.
2. Poločas:
Ve druhém poločase se již hra hostů změnila. Přeskupili řady, posílili ofenzivu a ubrali na defenzivě. Osvědčené pravidlo, že nejlepší obrana je útok, jim párkrát mohlo vyjít. Občas však zapomněli na zadní vrátka a nám se tak nabízela řada příležitostí k rychlým výpadům. Ve většině případů nám krásný přechod do brejku zmařil velmi senzitivní rozhodčí, který měl zjevně VAR zabudován v řídícím orgánu a v něm nainstalován italský software. Své šance měl opět Míša Boštík, který to i nyní nevyřešil s gólovou gradiózou. Na krásný centr od Petra Flídra se se svojí teleskopickou hlavou vyšrouboval i Jarda Blažek, jehož hlava však mířila jen na žichlínský kiosek. Mates Jetmar to zkoušel, ale ani on nesupěl. Pak přišla individuální chvíle šikovného Ríši Rába, který postupoval zcela sám na brankáře Vykydala. Udělal mu kliku a místo střely, do zcela odkryté brány, se ukázaly jeho kamarádské a mentorské sklony, takže chtěl ještě přihrát na Míšu Boštíka, aby konečně z “malého mlíka” protrhl zakletí. Míč se k němu bohužel nedostal, jelikož jeho nahrávku stihl ještě vytěsnit vracející se brankář. To už jsme si zahrávali s ohněm a bylo čím dál více náročnější udržet jednobrankové vedení. Naštěstí Ríša svoji chybu napravil, prodral se do vápna a co nevyšlo před chvílí, vyšlo po chvíli. Přes malé vápno adresoval ideální míč, který našel “smolaře” Míšu Boštíka, a ten se tentokrát už nemýlil a vstřelil svůj první letošní mistrovský gól – 2:0. Věříme, že mu to tam bude padat jak Ríša ve vápně. 🙂 Další šance Petra Flídra a po něm i Dana Sýkory nám vyšly naprázdno, buď vedle nebo nad a tak byl na tahu soupeř. Jeho tlak na bránu už kulminoval a tak přišla přízemní střela za hranicí vápna od Pagáče, která našemu “šťastnému Matesovi”, štěstí nepřinesla. Otočila mu ruce a zapadla do brány, takže bylo sníženo na 2:1. Dle jeho slov chtěl, aby byl poslední zápas dramatičtější, což se mu povedlo. Stále totiž byla necelá čtvrthodina do konce. Tu jsme zakopáním všech míčů přečkali, a jelikož jsme již žádnou šanci nepotrestali, pískot rozhodčího ukončil zápas a asi i celou podzimní sezónu.
Nyní nastává doba klidu zvaná PrymulAge a uvidí se co dále. Nás čekal ještě trojlístek těžkých soupeřů (Sloupnice, Jablonné a Semanín), takže věříme, že jak k těmto zápasům dojde, potvrdíme to, že můžeme porazit každého. Sezónu máme rozehránu vcelku dobře, když ztrácíme pouhé 4 body na lídra z Jablonného. Nyní nás mrzí zaváhaní především v Bystrém, Březové a také ztráta bodu v divokém utkání z Heřmanicemi.
Věříme, že všechny otazníky se brzy vyřeší a všichni to přečkáme ve zdraví.
Sportu zdar u dalšího zápasu.