LICHKOV – LIBCHAVY |  0:5 (pol. 0:1)

V sobotu jsme zajížděli na “boisko piłkarskie”(fotbalové hřiště, pozn. autora) Tatranu Lichkov, který ještě loňskou sezónu proháněl naše chlapce z B mužstva. Favorit byl tedy předem jasný, ale věděli jsme, že na tomto bojisku musíme opět pečlivě a odhodlaně pracovat a že výhra nám sama do klína nespadne.

Do zápasu jsme vletěli nabuzeni jak Slavoj Houslice a hned jsme si začali vytvářet gólové šance, ale vždy jsme trefovali jen pozorného golmana Noska, jako v případě Míši Boštíka, který svůj “štiplavý kousek” ještě dorazil, ale i s druhým pokusem vyprášil jen tlumok všudepřítomného lichkovského strážce. Snažili jsme se hrát aktivně po stranách s tlakem do brány, z čehož jsme získávali poměrně velké množství rohů. Vždy bylo ale následné zakončení nepřesné nebo samotný centr po slibně se rozvíjecí akci unášel nezbedný polský vánek. Především Radimu Žídkovi hned několikrát zahučel centr nad branku místo před branku. Máme podezření, že měl v kopačkách zajisté nějaké kamení z místních strání. Obrana Lichkova byla poměrně nekompaktní, ale my jsme toho málo využívali, díky špatným finálkám, což zpočátku dosti namíchlo Ríšu Rába, takže jeho máchání rukama chvílemi připomínalo starý známý otvírák na víno.

Po jakési úvodní rozháranosti, kdy jsme sice bojovali, ale vždy chyběl potřebný kousek ke vstřelení uklidňujícího gólu, jsme začali hrát přesně to, co jsme chtěli a do jednoho muže jsme byli jeden tým!!! Před brankou domácích bylo mnohdy rušno, ale závary vždy zvládli hráči Lichkova uhasit, díky čemuž stále žila jejich šance na úspěch. Ten mohl být korunován hned z první vážnější příležitosti, díky přímému kopu z dobrých 30 metrů. Na našeho mini golmánka Matěje Motyčku však nevyzráli, jelikož ten zjevně visel za dres na vrchním háčku, jinak by určitě nedosáhl a nezneškodnil tuto střelu mířenou tvrdě pod břevno. Hosté poté ještě využili jednoho naše okénka v obraně, ale ve 100% šanci zakopli trestuhodně míč až za hranice ČR. Poté už jsme jen stupňovali odhodlání a tlak. Odměnou nám byl také přímý kop z dobré pozice kousek za vápnem. Ríša Ráb si postavil míč a domácí zeď, zjevně z vepřovice, nebyla tak pevná jak zprvu vypadala, takže domácí keeper neměl příliš nárok a konečně jsme se ujali kýženého vedení – 0:1.

Druhý poločas však ukázal podobný obrázek jako o týden dříve s Brandýsem. Naše odhodlání se vystupňovalo, fyzická a psychická kondice nabrala rťuťového maxima a tesáky libchavských vlkodavů začali zhurta zatínat. Již na hřišti bylo pouze černo-žluté mužstvo a začalo se to projevovat i gólově. I tentokrát za to mohl především s chutí hrající Ríša Ráb, který byl i nyní ve vápně stažen, jak “králík z kůže” a i nyní parádně obelstil lichkovskou zeď – 0:2. Pak si na chvíli uzmul “one man show” Pavlák, když mu k noze přilétl míč po rohu Žídka, ale z bezprostřední blízkosti jen srovnal břišní svalstvo golmana, aby pak z hladové dorážky jako s buldozerem přeci jen skóroval, leč s faulem, takže gól nebyl uznán. Poté Pavlák dostal nádhernou vybídku od Ríši Rába, ale jeho face2face s golmanem zmařil výlez krtka, takže mu míč přeskočil tkaničku a byla z toho nakonec jen zoufalá zblokovaná střela, která mu navíc udělala selfie fotku nad obočí. Pak už to ale konečně přišlo. Opět nezjištně adresoval míč Ríša Ráb a Petr Pavlák si konečně počínal se střeleckým intelektem, když po své typické zasekávačce nadal golmanovi šanci a bylo to – 0:3. Hráli jsme si svoji hru a hosté chvílemi nevěděli do jaké polské Biedronky se dříve schovat. Tím spíše, když jsme jim předvedli další parádní akci. Adam Provazník nakopl “skrovnický fychtl” a přešel po křídle do středu pole, kde předal loptu na Jirku Kováře, jenž precizně otočil na pravou stranu na rozběhnutého Vencu Dvořáka, který poslal lahůdkový centr mířený přímo mezi oči na zadní tyči číhajícího miničahouna Míšu Boštíka a ten se netypickým trkancem nemýlil – 0:4. Naše hladová exhibice ještě nekončila, když svůj čtyřbodový večer zakončil další milimetrovou nahrávkou Ríša Ráb na Petra Pavláka, který využil rychlého protiútoku do vyklizené obrany domácích a levačkou zatloukl hřebík přesně k tyči. Vysoce oblíbené búro tak bylo na světe – 0:5. Na vstřelení alespoň čestného zásahu se poté domluvilo duo Michal Lukeš s Matějem Motyčkou, když nenápadná malá domů zacinkala mezi kotníky našemu čarodějovi v bráně, který ještě na brankové čáře stihl zachránit čisté konto, ale byla to spíše divácká třešnička na dortu k našemu výkonu.

Sobotní odpoledne jsme se opět přesvědčili, že patřičný týmový duch, bojovnost a chuť vítězit u každého jedince způsobuje euforické stavy, které je potřeba vždy řádně oslavit, na což máme naší “somálskou CD-romku” Jardu Blažka. Ten si v sobotu zahrál pouhou čtvrthodinu, než mu praskla guma u trenek a urvala mu tříslo. Organizačně však po zápase vše zvládl s grácií, když vykoupil lihoviny všech barev a vůní z místného kiosku. Takže jsme si zpáteční cestu, plnou oslavných chorálů, užili. Zlepšenou formu, ale musíme potvrdit doma proti rivalovi z Řetové, kde se opět začíná od nuly. Zápas vypukne v sobotu 2. 9. od 17:00 hod. Přijdte nás povzbudit. Opět se budou volit hráči utkání, za což obdrží cenu také jeden z vylosovaných hlasujících. A to se vyplatí.

Zde ještě statistiky zápasu a osobní hodnocení trenéra Davida Karpíška, který se nyní trochu rozněžnil 🙂