LIBCHAVY – KERHARTICE | 8:2 (pol. 3:1)

Kačeří kafilérie na hřišti v Libchavách

Tak to bylo tedy něco. Derby jako řemen. Oproti ostudnému derby pražských S, tento šlágr nabídl lokálním příznivcům vše. Vysoce ofenzivní a atraktivní duel se musel líbit nezaujatým kukačkám, ale především domácím fans vč. “naší” černovírské družby. Ačkoliv se všichni aktéři dobře znají, na hřišti to občas pořádně jiskřilo, ale bez toho by to nebylo správné derby. Tento duel chyběl v rozpisech mužských amatérských soutěží dlouhá léta a o to byl souboj pikantnější. Krásné podzimní počasí přivábilo do RŽ arény cca 400 diváků (vyprodáno) a ti zajisté nelitovali. Nevím jak na tom byli fanoušci z Kerhartic, ale vidět 10 krásných branek se nevidí každý den, stejně tak 8 do jejich sítě. To, že jsme doslova rozcupovali jejich bílo-černé kačery a poslali je po vodě zpět do jejich ubikací, nebyla zas až taková náhoda. Né, že bychom čekali takovou to ofenzivní smršť, ale v současné podobě našeho širokého hráčského kádru, ve kterém je zdravá konkurence i výrazná chuť vyhrávat, je hodně těžké s námi držet krok. Podobný herní výpadek jako minulý týden se Sruby jsme nyní nedovolili a přidali jsme kromě obrovské hladovosti také velkou efektivitu zakončení, ačkoliv minimálně 4 jasné šance jsme si dovollili ještě zahodit. Dvouciferný příděl byl blízko, ale to už by pro nás byla nadobro uzavřena silnice na Hrádek. Věříme, že jsme si ještě schovali něco na další šlágr, proti choceňské rezervě, se kterou se v neděli budeme přetahovat o první flek.

Hned od úvodních minut jsme se do soupeře tradičně zakousli a minimálně 3 slibné gólovky jsme nedokázali přetavit v gól, jelikož byly obětavě zblokovány nebo chyceny do zubů. Poté to ale konečně přišlo. Krásnou střelou z vápna s optimálními parametry se prezentoval Dan Ďuriš a jeho bývalý spolužák Kuba Poláček štiplavou střelu jen vyrazil před sebe, kde se do ní přímo uklonil Ríša Rába a otveřel hlavou skóre derby – 1:0. Radost nám však netrvala dlouho, jelikož o 3. minuty později jsme “zaklimbali” v naší šestnáctce, kde jsme nepohlídali dlouhý aut Tomáše Bohunka a zcela volný Kukla již měl snadnou pozici k vyrovnání – 1:1. Vedení zpět jsme si vzali turbolentně po pár vteřinách, kdy přineslo ovoce aktivní napadání a Mates Hodr vysunul vpřed ostrostřelce Ríšu Rába, který se i nyní nemýlil a zavěsil za háčky – 2:1. Naše ofenzivní flotila drtila defenzivu kačerů jak drtička na kosti a hýřili jsme aktivitou. Gólovku zazdil náš benjámínek Adam Provazník, když si před vybíhajícím Poláčkem nepočínal zkušeně a se zakončením čekal až nasněží, takže to byla snadná kořist pro kerhartického keepera. Kerhartický dynamit občas vybuchoval neřízeně a hrozil především z dlouhých autů či standardních situací. Jedno otevřené okénko mohl využít Tomáš Bohunek, když nastartoval motory, ale svůj 8-válec nakopl i náš Michal Lukeš, který precizně hasil ojedinělé ataky černo-bílých. Po jednom odvráceném rohu se míče zmocnil Míša Boštík a rozehrál tak parádní přečíslení, když posunul na Matese Hodra, jenž měl sice v levém oku zjevně mušku, když neviděl zcela otevřený střed hřiště a pohrdnul i žadonilskému volání Pavláka s Provazníkem, takže posunul nečekaně na pravé křídlo Rábovi, který vše v cukuletu vyhodnotil lépe a teprve on adresoval do vápna krásný centr, s nímž si zcela volný Pavlák poradil a blafáčkem obelstil bezmocného Kubu Poláčka, čímž jsme soupeři kýženě odskočili – 3:1. Větší pojistku pak mohl přidat sváteční střelec Šimon Řehák, který se z beka vydal na výlet až na malé vápno, kde dostal pobídku do prázdné brány, ale místo gólu se ozval pouze dispečink letového provozu, že do konstrukce ultralehkého letadla ve výšce 1300 stop narazil bíločervený míč zn. Adidas.

Do druhého poločasu jsme šli v optimální pohodě, že zápas máme ve svých rukách, a že by nebylo špatné soupeře vyprovodit minimálně s 5 balíky slámy. Soupeř již nekladl příliš odpor a nám vycházelo skoro vše. Byli jsme zdravě důrazní a profitovali z odražených míčů. Navíc se nám dařily přechody a finálky přes hostující obranu, takže jsme si otevřeli veřejnou střelnici. Okysličili jsme naše řady o nové hráče a “škubali unavené” kačery co to šlo. Brejky střídaly brejky a skóre začalo zákonitě narůstat. Pavlák vyslal ideální balón na rozběhnutého Marka Šroma, který běžel sám na bránu. Trochu svůj úprk zpomalil a zvolil nahrávku na svého parťáka Matese Hodra, kterému gól před kopačkou ukradl hladový bek hostů Vlasta Pirkl, takže z toho byl výstavní vlastenec. Pak o sobě dali na chvíli ještě vědět kačerovští, když ex-libchavský Petr Flídr zahrál fotbalgolfově roh “hole-in-one” přímo na hlavu Fischera a ten využil naší nedůslednosti a vymetl šibenici Motyčkovi klícky. To bylo ze strany Kerhartic na dlouhé minuty vše a práva na míč jsme si opět uzmuli pro sebe. Krásný míč do rychlosti dostal Ríša Ráb, aby jeho vyšívaná skončila jen u Pavláka, který si chtěl povodit fantoma kerhartické svatyně, ale byl sklácen ve stylu co leží neběží. Než stačil pytel s 89 kg vstát a doklepnout bezprizorní loptu, přiřítil se s “právem předností zprava” šinkanzen zvaný Míša Boštík a pohodlně uklidil míč do prázdné garáže – 5:2. O chvíli později vlétl neohroženě do souboje také řádně vyhladovělý vlčák Marek Šrom, aby rozhořčil kerhartické zadáky, když před jejich odkopem do bezpečí stačil ještě procedit za Kubu Poláčka, takže jsme opět odskočili na rozdíl 4 branek. – 6:2. Dalším milimetrovým pasem vyzval Dan Duriš Pavláka, který upaloval od půli hřiště sám na branku Kerhartic. Místo zakončení chtěl akci vyšperkovat, ale nahrávku do prázdné na Ríšu Rába neskutečným skluzem i s nohy našeho kanonýra vytěsnil jen o pár milimetrů vedle vracející se kapitán Janota. Sedmý zásah byl však schován za humny, když se k zakončení ve vápně opět tlačil Pavlák, ale v kleštích se stále nemohl dostat ke střele, což “rozčísl” elektromotorem poháněný Michal “Lavi” Lukeš a jeho bodélko mířilo přesně k tyči, kde již nelibně cenil zuby-nezuby Kuba “Pelé” Poláček a do froté čelenky cedil ostudný pot. Konečnou podobu výsledku dodal svým premiérovým gólem ve žluto-černém dresu Ivoš Batrla, když zužitkoval kličkovací manévry Radima Žídka. Jeho přitažená placíra vymetla horní roh kerhartické branky. Tímto nádherným momentem udělal krásnou tečku za naším sobotním vystoupením. Za zmínku stojí ještě neodpískaná jasná penalta na Ríšu Rába v samotném závěru, při které Pelé ve skluzu ještě vyškubl 0,00002 hektaru libchavského pažitu, jenž obratem frustrovaně mrsknul právě na Ríšu Rába, který měl rázem úsměvnou zelenou paruku. To byla ale pouze humorná vsuvka očekávaného derby.

Hostům a přátelům z Kerhartic přejeme vyvedenější zápasy, ale především nekončící chuť do fotbalu a minimum zranění.

My tento týden hrajeme netradičně v neděli v choceňském stánku na “Parapleti” s místním béčkem. Zápas začíná v 16:00. Prosíme exportní podporovatele, aby nás nenechali ve štychu a přišli nás podpořit v bitvě o špici tabulky. Místní velké letiště slibuje zajímavou podívanou, na kterou se již moc těšíme.

Zde ještě letmý pohled na statistiky utkání: