SOKOL LIBCHAVY – TJ SEMANÍN | 2:2 (pol. 2:1)
Boj o každý centimetr nakonec skončil smírně, i když jsme mohli vytěžit určitě více.
Branky: 8. Ráb Richard (as. Židek), 17. Pavlák Petr (as. Boštík J.) – 37. Urbanec Radek, 73. Šimek Michal
Sestava:
Hubálek Nikolas
Šrom Michael – Blažek Jaroslav – Horníček Filip – Židek Radim
Hodr Matěj – Jetmar Matěj – Pešina Jakub – Boštík Jaroslav (32. Němeček Matěj / 85. Musil Jakub)
Ráb Richard (C) – Pavlák Petr
Připraveni: Musil Jakub, Abrahám Matěj, Němeček Matěj, Šrom Marek, Kočí Filip
Do slunovratem opředené RŽ arény přijel houževnatý a náročný soupeř ze Semanína. Jak řekl sám velký “mecenáš” Roman Žďárský, hřiště bylo totálně v p**i a přípomínalo spíše aztécké bramborové pole. Souboj byl však pikantní z pohledu toho, že se hrálo o druhé místo průběžné tabulky, ale také především kvůli tomu, že za soupeře nastoupili bývalí hráči Libchav, Radek Urbanec a brankář Patrik Hůlka. Před zápasem jsme se museli popasovat s četnými omluvenkami: Tomáš Bohunek (nikdo neví), Dan Ďuriš (dovolená), Petr Flídr (narozky), Míša Boštík (zranění), Kuba Svoboda (antibiotika), Mates Motyčka (výlet) a z dovolenkových aktivit nebyl přítomen ani náš centrální mozek a otec naší hry, Tomáš Abt. Navíc se pod rouškou černo-žlutých dresů schovávalo spousty bolístek, ale zaplať Pán Bůh, Jardovi Blažkovi přišel “asi z Ali Expressu” zázračný prášek zvaný Nimesil, takže se rozdělil s kamarády a po požití tohoto lektvaru nikdo neznal slovo bolest. Hosté však byli také značně oslabeni. Scházel jim především střelec Patrik Urbanec.
- Poločas:
Zápas začal aktivitou obou týmů. My jsme chtěli navázat na galapředstavení v Bystrém. Hned zpočátku zápasu jsme rychlým pressingem přinutili defenzívu Semanína k fatální chybě v rozehrávce, takže hned v 5. minutě běžel sám na brankáře Hůlku, známý lobbista Ríša Ráb. Chtěl však svého kamaráda zesměšnit přehozením, jelikož tušil, že není příliš velkého vzrůstu. To se mu vůbec nepovedlo a trefil jen jeho nohu vel. 5. Reputaci si však spravil o chvíli později, kdy Radim Židek našel křížnou diagonálou tzv. “modus operandi” Ríši Rába, který o míč zabojoval a ve vápně nasadil „gajdy“ (míč připuštěný mezi nohami pozn. autora) obránci, aby pak z úhlu otevřel skóre zápasu svým 10. gólem v sezóně – 1:0. Soupeř se snažil dlouhými nákopy o rychlé brejky, ale my jsme zatím v defenzivě pracovali dobře. V 17. minutě zápasu jsme předvedli pohlednou akci, když Jarda Boštík vyřešil přečíslení 2 na 1 učebnicově a vyslal Pavláka na zteč dobrodružstvím. Ten ve svém oblíbené úniku obešel Hůlku a skóroval do prázdné brány – 2:0. Vše vypadalo růžově, stejně jako výpůjčené kopačky Ríši Rába od našeho habána v bráně, Nikolase Hubálka. A možná to byl onen kámen úrazu, když si střelec vypůjčí brankářské kopačky, které navíc nerozlišují pravou a levou nohu! 🙂 V brzké době jsme totiž mohli přidat další pojistku, avšak Ríša měl zřejmě také růžové klapky na očích a neviděl před bránou zcela volného Pavláka, takže zazdil střelou vedle. Poté se opět dostal k zakončení při krásném centru od Matese Hodra, ale i nyní v jasné šanci nemířil přesně. V rychlém sledu tahal za táhla na pravé straně opět neohrožený Gepard Hodr, který předložil míč pod sebe do jasné pozice. Pavlák ještě přepustil Ríšovi do pozice o fous lepší, ale ani tentokrát nebyl míč uklizen do výkladní skříně kouzelníka Hůlky. Zde už ale končila všechna legrace, navíc se zranil Jarda Boštík. Naše růžové brýle plynule vyměnila těžká realita v podobě diskutabilního zákroku Jardy Blažka na pronikajícího útočníka, který se jak potrefená kobyla skácel k zemi. Rozhodčí nařídil penaltu a dle mého názoru asi oprávněně. Dle fotbalového osudu však nikoliv, takže ji náš antický hrdina Legolas Hubálek čapl do svých pařátů. Euforie z jeho prvního důležitého zákroku v našem dresu nás však paradoxně nenakopla, ba naopak. Poslední čtvrthodina nás nezastihla v dobrém světle. Nevěděli jsme chvílemi, kde nám hlava stojí a byli jsme zralí na time out. Zbavovali jsme se míčů, nenavazovali jsme hráče, hra zálohy byla eliminována zbytečnými nákopy a soupěř byl díky tomu více a více nebezpečný. Následovalo mnoho přímých kopů a rohů, takže byla jen otázka času, kdy se nám bude míč třepotat v síti. Na precizně zahraný roh ve 37. minutě si naskočil nejlépe Radek Urbanec a tento náš bývalý spoluhráč hlavou snížil rozdíl zápasu na 1 branku – 2:1. Ríša Ráb se snažil ještě umotat na nudle semanínské beky, ale jeho následná prudká střela prolétla bezprizorně celým malým vápnem a jen o kousek minula cíl a završila první divokou půli.
2. poločas:
Druhý poločas se, i díky přispění hlavního arbitra, zvrhnul v sado-masochistické radovánky, podpořené diváckou soutěží o nejvulgárnější výraz. Můj syn si např. odnesl nové slůvko – hovado. Ze zápasu se stal boj o bití a nebití. Ačkoliv jsem rozhodčího nechtěl zmiňovat, musím jen napsat, že jeho posuzování bylo jako náhodný generátor slov a jeho rozhodnutí stále více zapalovala pod kotlem obou aktérů. K vidění byly vidět ostré zákroky, připomínající jatka poličského masokombinátu nebo zkříženou Premier League s tatarským biftekem. Mezi tím se občas vyrojili i fotbalové věci, jako například Rábova patička, která vyzvala k dalšímu brejku Petra Pavláka. Ten se však nemohl rozhodnout z jaké strany Hůlku obejde, takže prováhal a trefil pouze pidinohy semanínského brankáře. Stále se nám nedařilo odskočit o dva góly. Po další krásné křídelní akci Matese Hodra s přihrávkou pod sebe na Matese Jetmara se opět předvedl semanínský fantom Hůlis, a vyvedenou střelu efektně vyrazil mimo dosah domácích kopaček. Hosté sahali v 65. minutě po vyrovnání, když všichni domácí zírali na finiš semanínské akce, jak na letním kině bratří Čadíků. Co na plat, že jsme reklamovali offside a těžká ruka pomezního ne a ne vyletět vzhůru. Hosté se tak snadno dostali do závaru, který nejprve vyčapal Nikolas Hubálek a pak už zasáhla jen přemíra snahy hostujících, kdy dorážkou nejprve orazítkovali břevno, aby si dva bezprizorní hráči mohli pokus dorazit. Ke všem svatým šla však dorážka vedle brány. V 73. minutě ale přišel opět zbytečný faul/nefaul. Hosté zahrávali přímý kop. Do něj se opřel Michal Šimek, který líznul zdivé rameno Jetyho a od něho svištěla dělová koule přímo do levé šibenice Hubálkovi brány. S tímto opravdu nešlo nic dělat. Vykřesat naději zkoušel opět Ríša Ráb a před domácími “rowdies” byl ve vápně evidentně sražen. Jeho herecký “suplement” však rozhodčí ledabyle přeskočil a nevole diváků se stupňovala. Po pár ostrých kontaktech museli semanínští vystřídat skoro celou obranu. Trávník občas vypadal jako bitevní pole. Pavlák obdržel letecký zážitek s prohlídkou obýváku paní starostky, ale kovové zábradlí tomuto faux-pa zabránilo. Otázkou je, jaký dopad by byl měkčí. 🙂 Zajímavou příležitost na vítězný gól měl z dorážky ještě Mates Němeček, ale míč se anti-fyzikálně zamotal a gól z toho nakonec nebyl. Pak už se nic podstatného nestalo a remíza byla za předvedenou hru asi zasloužená, avšak býti alespoň z poloviny produktivní jako minulý týden, určitě bychom se radovali ze 3 bodů.
V neděli 12.9. 2021 nás čeká asi nejtěžší zápas podzimu, proti suverénovi z Českých Heřmanic. Utkáme se na jejich hřišti již v 16:00. Přijeďte nás tedy podpořit i na tuto horkou půdu. Odjezd autobusu je ve 14:15 od Džbánu.
Odkaz na hodnocení zápasu od Matěje Hodra + fotky od naší sličné paní fotografky Veroniky Moravcové