Nestává se mi často, abych se mohl účastnit fotbalového klání našich mladých libchavských fotbalových nadějí a ještě mít možnost tvořit článek, který by co nejlépe vystihl, jak si to užili a jak se jim dařilo. Je to pro mě radost zapsat pár řádků do fotbalové kroniky o turnaji našich dětí. Ale teď již honem do zápasů, které se odehrály tentokráte v Jaroměři.
Byl to náš první zápas v hale. Povrch bych rychlý, sálový balón pomalý a soupeři byli o rok starší. Do prvního zápasu jsme měli ještě k tomu nastoupit s kamarádama z Libchav – ročníku 2009. Ano, čtete správně, první zápas měli hrát Libchavy vs. Libchavy. Před úvodním hvizdem kluci spolu vtipkovali a bylo na nich vidět, že se na zápas velmi těší. Dali do toho všechno a podařilo se jim zvítězit 3:1. Góly dávali – první David z penalty, druhý David ze hry a skóre završil šikovně nastavenou nohou ve správnou chvíli Kubík. Myslím, že tento boj jim zvedl sebevědomí, že je možné hrát se staršími a je možné i vyhrát. Škoda, že kluci z druhého týmu Libchav hned v prvním zápase neměli tu samou šanci, jako my.
Do druhého zápasu nastupovali naši borci plni nadšení a optimismu. Bylo a je na nich, našich, promiňte mi ten výraz, dětech vidět, že je fotbal jako sport baví. Ale zpět do zápasu. Kluci domácího družstva Jaroměře nechtěli nechat nic náhodě a vlítli na nás s chutí vyhrát o hodně… nahrávek, střel a gólů. A opravdu to tak vypadalo. První gól v naší brance tomu napovídal. Naši ale bojovali ze všech sil a Petrovi se podařilo vyrovnat. A hráli a bojovali dál. Remíza jim byla cizí, chtěli vyhrát. Více šancí měla Jaroměř, ale naše brankářka chránila svoji branku velmi obětavě. Nakonec jsme zvítězili o jeden „vlastní“ gól soupeře, u kterého ale dobře asistoval Jonáš. Bohužel, i takový umí být fotbal. Skóre tedy 2:1 pro nás – s trochou štěstí…, ale i to je občas zapotřebí.
Na třetí zápas jsem se velmi těšil, hráli jsme totiž s Novým Městem nad Metují. Je to moje srdcová záležitost. Nebojte se, fandil jsem Libchavům, ale odpusťte mi to, dělal jsem tam sedm let a mám zde spoustu známých a pár dobrých kamarádů. Dokonce jsem se pokusil o vtip, se Zity zeptat, jestli mi tam není někdo podobný. Bohužel (nebo spíš bohudík) nebyl, a ani Zita ani Petra se tomu nezasmáli. Pánové, nevíte proč? 😊 Vrátím se zpět k fotbalu, a musím tedy kriticky přiznat, že Libchavy jsou lepší. I když jsme „jenom“ remizovali – 1:1, čekal jsem od „Nováče“ více. Omlouvám se všem, co tam znám. Gól za nás dával David.
Další zápas Libchavy vs. Pardubice. Tento zápas byl pro naše velmi těžký. Bylo zde zapotřebí hodně síly, a té nám na velkém hřišti a ještě proti starším soupeřům už moc nezbývalo. Výsledkově to pro nás začalo velmi lákavě, vedli jsme 1:0 pěkným gólem Kubíka. Pardubice ale vyrovnali a tlačili, kombinovali, stříleli a my se bránili. Situace pro fanoušky a trenéra velmi těžká. Potom přišel faul na Kubíka. Soupeř mu, sic nechtěně, ale bolestivě, přišlápnul kotník. Nevypadalo to vůbec hezky. Naštěstí to vše dopadlo dobře a Kubík mohl nastoupit i do posledního zápasu. Remízou to ale neskončilo. Brankář Pardubic chytil míč mimo vyhrazený prostor do rukou, což se nesmí, a David se postavil v těsném závěru na penaltu. Trefil a my tak vyhráli o jeden gól – 2:1.
Poslední zápas byl s jasným favoritem turnaje. Kluci ze Solnice hráli celý turnaj výborně a nikdo neočekával jiný výsledek, než jejich výhru. Kromě našich kluků a Markétky v naší brance. Byl to fotbal plný nasazení, neprohrát jediný souboj, nevypustit jediný balón. Technicky i silově byli soupeři lepší, ale fotbalové srdíčko měli větší naši – Libchaváci. Na góly jsme prohráli 0:3, ale nevadí… posbírali jsme spoustu dalších zkušeností, které se nám určitě v zimní halové sezóně budou hodit. Pro nás rodiče, trenéra i fanoušky to byl krásný závěr povedeného turnaje.
Je potřeba pochválit všechny hráče – zápasy byly hodně vyrovnané a s velkým nasazením všech…..obrana velmi dobře bránila, Matěj, Matouš i David dobíhali všechny balóny velmi obětavě, v útoku jsme se hodně snažili – kluci si musí zvyknout na větší hřiště a naučit se více používat nahrávek, zkoušet si kličky a individuální obehrávání protihráče, balón není tak rychlý, je tedy o trochu více času na zpracování a kombinaci. Markétka v brance měla mnoho skvělých zákroků a zkoušela nové rozehrávání od branky – středem, což se ne vždycky vyplatilo, ale to vypiluje, trošku zrychlí rozehrávku a budeme zase o krok vpředu…
Závěrem snad jen zmínka, že jsme celkově skončili druzí za Solnicí, ale to není v tomto případě podstatné. Sport není jenom trénování, body, výsledky, ale je to životní filozofie, láska k němu a odvěká touha – posouvat se dál, být lepší. Dejme našim dětem tu šanci, to prožít.
Konečné pořadí bylo:
- Solnice
- Libchavy (ročník 2010) – góly dávali David – 2x ze hry, 2x z penalty, Kubík 2x, Petr 1x, soupeř vlastní 1x
- Pardubice
- Jaroměř
- Libchavy 2009
- Nové Město n.Metují
Sestava Libchav (ročník 2010) – Markétka Karbulková, Kuba Krčál, Petr Pávek, Jonáš Fajfr, Matouš Mucha, Matěj Schauer a David Žďárský
Děkujeme rodičům za podporu a fandění a trenérům za jejich „volný“ čas strávený s dětmi při trénincích, zápasech a turnajích…..
Dresy se tentokrát perou u Muchů – děkujeme 🙂
Fotky z turnaje si můžete prohlédnout ZDE.
Zapsal: fanoušek týmu a rodič Aleš Krčál (s drobnou úpravou a doplněním statistických údajů Zity)